Vyhledávání


Report - Cosplay sem, cosplay tam, cosplay, kam se podívám na Aki '14

31.10.2014 15:20

~ více fotek opět na The Underlandu ~

Bez mučení se přiznávám, že jsem v pátek ráno po návratu z noční přemýšlela, s jakou výmluvou bych zapekla blížící se Akicon. Paralen s Ibalginem mi ale pomohli alespoň trošku vstát z mrtvých a i když mi žaludek podnikal plavbu kolem orgánů, rozhodla jsem se vydržet a jet hlavně kvůli známým.

 

 

Se Saku jsme do hlavního města dorazily až po půl sedmé a k Zahradě, kde jsme si došly jen pro visačky, až po sedmé. Během čekání na Sayu s Kyoko jsem k mému překvapení narazila na Arta, nebo spíš on narazil na mě, Kiru, která byla díky podpatkům vyšší jak já, potvora, a Higetsua se kterým jsme si společně postěžovali na práci. Když dorazilo očekávané duo, vyrazily jsme směr koleje Volha, kde jsme byly po další dva dny ubytované. A musím říct, že to byl luxus. Není nad to mít vlastní čistou sprchu a záchod s toaleťákem, přístup k internetu, ledničku, místo na spaní, kde vám nikdo nebude šlapat po hlavě a hlavně… Jenga věž! Saku, které jsme nejdřív popřály k blížícím se narozeninám a která se se mnou poté rozhodla hrát, nepomohlo ani štěstí začátečníka a po opravdu namáhavém boji jsem ji nakonec porazila 2:1.

Do Zahrady jsme se toho večera už nevrátily. Vybalily jsme si jen to nejnutnější, pokecaly jsme, seznámily jsme se se Sayinou spolubydlící, k půlnoci jsme udělaly kolečko v koupelně a zalehly - Kyoko, Saya a Klárka zabraly postele, Saku dostala lehátko a já si nafoukla komunistický zázrak. Bez ironie, ta matračka je vážně boží.
 

SO

Vstávačka byla kolem půl osmé, aby na sebe stihly holky hodit cosplaye tak, abychom mohly před desátou vyrazit na přednášku. Konečně mi byly do ruky svěřeny barvy na tělo, díky bohu jsem nikomu nevypíchla oko a ještě jsem byla pochválena. Ať žije symetrie! Saku byla pro změnu pasována na fotografa, takže jsme pod heslem #yolo začaly plánovat, jak si založíme fejsbůčkové fan pages. Na zmíněnou přednášku jsme to ale stejně nedaly a do budovy jsme po zastávce v Lidlu dorazily až kolem jedenácté. Zabraly jsme u bistra volné židle, daly jsme se do diskuze a přetahování o Sesshomarovu housenku, nejdřív se objevil Devyx, pote Hen-- pardon, kapitán Jack Sparrow, který po chvíli odběhnul a pak jsem zase odešla já za Hikaru, kterého jsem tři roky neviděla a který se za tu dobu nehorázně vytáhnul do krásy. Teda, pořád jsme stejně vysocí, but you know what I mean. Ač nerada, po půl hodince jsem ho opustila a nacpala se za holkama do fronty.

 

AJ-DO-RU

Letos mezi soutěžícími opět nechyběla Arakanga, tudíž můj favorit byl jasný a po skončení vystoupení, ve kterém se mimochodem poprvé díky Sýrovi rapovalo a zpívala se i prokazatelně japonská píseň Kaťuša, jsme se všechny čtyři shodly, ze si Arakanga v cosplayi Hellboye zaslouží vyhrát a tak dostala náš hlas. (Upřímně ani nevím, jak vypadaly výsledky AJ-DO-RU, tentokrát jsme na vyhlášení přítomny nebyly.)

Protože bylo hezky, vylezly jsme ven, něco málo jsme ještě pofotily a během okounění po okolí a stalkování jistého pekáče buchet jsme dokonce byly pozvány k baru na drink. Tímto chci poděkovat Dastovi, ať už to byl kdokoliv, za zacvakání tří vín a Coly, ačkoliv mě to nutí přemýšlet, zda jsme zoufale vypadaly my, nebo byl zoufalý on, že nemá s kým pít. :D

 

myslím, že následuje část, kde se mi možná trochu pomíchal sled událostí, ale přibližně takhle nějak to bylo~

 

Konečně se mi podařil odchytit Higetsua v diy cosplayi kapitána Ameriky, kterému opravdu dávám palec nahoru a Higetsu za to moc obdivuju. Nakonec jsem byla i svědkem toho, jak kapitán kapitánovi, Jack Stevemu, šeptá „hail hydra‘‘.

 

 

Chtěly jsme ještě počkat na Cosplay soutěž, ale dav u velkého sálu nás odradil natolik, ze jsme dopily, holky si koupily nudle, zatímco jsme se Saku prošly stánky a po hoďce lelkování jsme se vrátily na kolej, kde ze sebe naše cosplayerky shodily paruky a jiné přebytečné oblečení a po večeři v podobě pizzy jsme za debaty o sci-fi a jiných mindfuckových filmech a anime, během kterého jsme stihly zasvětit Klárku do tajů cosplaye, čekaly na úder desáté hodiny večerní, kdy jsme se začaly oblékat a pomalu vyrážet na přednášku.

 

*nápis hlásající pronájem budovy* „Hele, pronajmeme si to.''

„To jsou kanceláře.''

„Nevadí... Uděláme tu něco, co tu ještě není.''

„Takže všechno.''



Jak fungují roboti v mecha stylu (d-tox)

Původně jsme myslely, že se této přednášky zúčastníme za účelem zabrání míst na přednášku následující, nakonec, nevím, jak holky, ale já jsem byla ráda, že jsme šly, protože povídání to bylo zajímavé a donutilo mě zamyslet se nad věcma, kterým jsem dřív během sledování mecha anime nevěnovala pozornost.

 

Japonské sexuální pomůcky (Sušenka)

V jedenáct měla začít přednáška o japonských sexuálních pomůckách, která začala kvůli zpoždění z předešlých přednášek asi o deset minut déle a během čekání, než se uklidní vřava, která se do místnosti nahrnula, jsem poprvé viděla zlého Greka, jež se musel ujmout role vyhazovače kvůli přesažení kapacit a některé návštěvníky „vyhodit‘‘. Přednáška samotná byla zajímavá a poučná a hlavně nám ukázala, že lidské fantazii se meze opravdu nekladou ani co se kamarádů do šuplíku týče a opravdu asi jen Japonci můžou vymyslet vůně análního otvoru nebo waifky. :D

 

„Takhle nějak to vypadá, když chcete osouložit vejce.‘‘
 

*ukázka vnitřku Flip Hole od Tengy* „Vždyť to vypadá jak struhadlo!‘‘
 

*obrázek umělých úst* „Čtyřka dole kaz!‘‘

 

Opustit po přednášce budovu se na patnáct minut ukázalo jako nemožné, pokud byste ovšem nešli oknem, protože vchodové dveře byly zavřené a popravdě dost pochybuju, že se zavírání vůbec hlásilo. Nakonec jsme vylezli bočním vchodem za asistence orgů a na kolej jsme dost zdrchané došly až kolem čtvrt na jednu, kdy jsme byly rády, že jsme byly rády.

 

NE

Původní plán byl vstát v osm, budík musel zazvonit ještě 2x, takže jsme se z postelí a jiných zařízení vyhrabaly s velkou námahou až kolem půl deváté, (sama jsem třeba přemýšlela nad tím, jak bych se na všechno vykašlala a ještě tak hodinku dvě poležela). Sbalily jsme si, co se dalo, aby s tím pak nebylo moc sraní. Poté, co jsme zase a znovu dorazily do Zahrady, jsem se od holek odloučila za účelem focení a zatímco ony si seděly na přednášce o kimonech, já jsem předstírala, že jsem modelka a že mě vůbec nebolí nohy z podpatků.

 

za fotku děkuji © Lukášovi Blažkovi, zatím je to jedna z mála, které se mi povedlo dohledat

 

Protože přednáška ještě běžela, když utichlo cvakání foťáků, a já jsem nechtěla rušit, počkala jsem s Aurim před sálem, pak bez Auriho a než jsme kolem dvanácté zase prchaly pryč, našla jsem ještě Hikarua, se kterým jsem se prostě musela rozloučit.

 

Na koleji už šlo vše ráz na ráz, než jsme se nadály, stály jsme na busové zastávce, dojely jsme na Chodov, přesedly na metro, dojely na nádraží, koupily si jízdenky, došly na vlak, našly volnější kupé a frčely jsme. Samozřejmě to nejlepší nakonec, v Bohosudově jsme zastavili a stáli nějakou tu půlhodinku, kvůli překážce na trati, než jsme se zase rozjeli. Začínám tu oblast považovat za prokletou, každý rok se tam totiž něco stane, pokud se dobře pamatuju, tak loni tam někdo ukradl něco z vedení. :D


Omlouvám se, pokud vám to přijde strohé, ale opravdu není moc o čem psát, vzhledem k tomu, že jsme byly jen na jedné soutěži a dvou přednáškách. Navíc se stále vypořádávám s návratem do reality, ono starat se o nemocnou ségru a pak utíkat do práce na odpolední není zrovna moje představa ideálního dne, když je člověk po proběhaném víkendu líný jak čuník. O:3

Report - Cosplay sem, cosplay tam, cosplay, kam se podívám na Aki '14

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.