Vyhledávání


Anketa

Zúčastnili jste se ADVIKU 2013?

Celkový počet hlasů: 9

Report - Modrá je dobrá aneb ADVIK 2013

11.08.2013 23:31

ADVIK 2013 začal krásně – skoro hodinovým zpožděním vlaku. Když konečně dorazil, nasáčkovali jsme se s Aldárkem k Artovi do kupé a jeli. Cestou jsme počítali s tím, že by měl někdo přistoupit, přesněji Suzake a jedna větší skupinka v Ústí, ale nakonec jsme se dočkali jen Yami.

 

Zpoždění se nám podařilo stáhnout jen o pět minut, takže jsme přijeli později, než jsme plánovali. Mám pocit, že jsem při vlezu do metra viděla někoho, kdo mi silně připomínal pana Přeučila a to nejen stylem oblékání, ale také gesty a mluvou. Jednu chvíli jsem dost přemýšlela, že se ho optám, ale asi by to bylo divný. :D Na místo, do Hájů v Modré škole, jsme dorazili místo ve čtvrt na šest až v šest a to za pomoci Hatakeho a dalších pár lidí. Před školou bylo už plno, ale nikde žádné fronty… Asi poprvé za celou mou conovou kariéru jsem někde nestála ve frontě. Čuměla jsem. Dostali jsme pásky a prozatím jsme se rozloučili a šli jsme každý jinam. Já jsem prošla budovu do prvního patra, kde jsem narazila na Takashiho a o chvíli poději na mou milovanou Kiru, od které jsem dostala úžasný plakát s Iron Manem. *~*

 

Zbytek večera jsem tak nějak strávila s mým těžkým báglíkem před budovou a vyhlížela jsem známé lidi. Občas se na pár slov zastavila Kira, která zase perlila.

 

„Lidi dělaj lidi.‘‘

 

Při tom nic nedělání jsem si stihla prohlédnout všechny cosplaye v dosahu 20 metrů, mezi kterými byl nejen desátý doktor, ale také Tony Stark a doma dělaný Mark, který pěkně svítil ve tmě. V tu chvíli jsem si říkala, že můžu jet domů, protože jsem viděla snad to nejlepší. To jsem se ale spletla…

 

Kolem deváté dorazil Satou a po desáté jsme se vydali k němu domů, kde jsem byla ubytována následující tři dny. Ano, tři… Satou má pěkný byt, malý, sice trochu holý, ale pěkný. Trvala jsem na tom, že se vyspím na gauči, takže jsem se po půlnoci umyla a šla spát.

 

Ráno byl jeden velký šok. Né díky budíku, ale kvůli špatným snům. Probudila jsem se s bušícím srdcem a trvalo mi asi další dvě hodiny, než jsem se uklidnila. Jelikož se venku ochladilo o dobrých sedm (možná až deset) stupňů, vytáhla jsem koženkové kalhoty, o kterých jsem tak nějak tajně doufala, že je budu mít šanci využít, natáhla na sebe tílko a košili a šla. Sama, Satou musel do práce. (Ale stihnul mě ráno ještě pobavit, když mi vyprávěl, jak počítal při probuzení příklad dva krát tři a vyšlo mu patnáct.) :D

 

Po příjezdu do školy jsem se scukla s Artem a Kirou, se kterýma jsme zabrali volné Nintendo polštáře u konzolí. Byly tak pohodlné, že jsem v jednu chvíli myslela, že usnu. Po nějaké hoďce jsem šla zase ven, protože se uvnitř špatně dýchalo a bylo tam horko, kde jsem znovu narazila na Shankse v supermanském. Ještě před třetí jsme se s Artem procpali na cosplay divadlo, které opravdu stálo za to. Po čtyřech účastnících se skupinkách jsme vylezli zase ven. Začalo pršet a tak jsme zůstali pod střechou, já opřená o sloup a koukala jsem do nikam, jak jsem byla unavená. I Nerd si toho všimnul, ale docela mi zlepšil náladu nabídkou na psaní reportů z Geetaconu. Art si mezitím zapálil a jen tak jsme stáli a povídali si. Pak to přišlo… Úplně jsem na to musela zapomenout, přesto že jsem to viděla na FB, ale náhle se v dálce objevil člověk celý v červeném a s vrchní částí Markova brnění na sobě, aby na něj nepršelo, a když přišel blíž a švihácky típnul cigaretu o sloup, o který jsem se opírala, a pozdravil mě, až pak mi došlo, že je to Higetsu! Zůstala jsem stát jako opařená, až mi po pár minutách konečně docvaklo a začala jsem vyšilovat. Chudák Art, co stál vedle mě. :D Ale ještě víc to nejvíc zabil staffák, co tam v tom dešti poklízel. Přiběhnul moment po tom, co si Higetsu típnul, začal nadávat a volat za ním, aby se vrátil. Pak přišel ještě s někým a rozzlobeně mu ukazoval místo činu.

 

„No, on si tu jen tak přijde, típne si a co?! No?!‘‘

 

Další hodinu jsem strávila hledáním Higetsu, abych se optala, jak to bude s Markem mít na podzimním AkiConu. Nikdy jsem netušila, jak je těžké najít o hlavu a půl vyššího kluka, navíc v brnění. Nakonec jsem na něj narazila úplně náhodou a vyšlo to tak, že pokud se domluvíme, budu mít ještě jeden cosplay Pepper Pottsové (i s Markem). (Teď se modlím, aby Higetsu Marka na AkiCon vzal, protože verzi z konce IM3 bych udělala strašně ráda, ale sólo by to bylo, no, neúplný.) Poté jsem narazila na tu naší hlínu, na přejetého Pižihooo a Shiroua, přesunuli jsme se do maid kavárny, kde seděl Yuuchigo, který dodělával přednášku a Brix, a pak jsme vrazili do hospody za tím zbytkem hlíny, kde jsme seděli asi hodinku, dvě.

 

„Rien.rar, energie sbalená na cesty.‘‘

„Teď si představ, že otevřeš Tatranku a vypadne Rien.‘‘

 

Před devátou jsem se vrátila do budovy, ze které jsem pak v panice po deváté utekla, protože byl někdo tak chytrej a hodinu před uzavřením hlásal, aby všichni, co tu nemají co dělat, vypadli. Ještě že jsem si stihla vzít od Yume mikinu, jinak bych venku asi zmrzla. Po desáté jsme zase se Satouem vyrazili na metro. Tentokrát jsem šla do vany dřív a dřív taky zalehla.

 

SO

Vstávala jsem jako první, abych na sebe navlékla cosplay, na kterém jsem se domluvila s Ayu. V půlce malování očí se mi ale zlomila tužka, a protože Satou neměl ořezávátko, musela jsem jí dopižlat nožem. Nakonec jsem to ale dotáhla do zdárného konce, přelakovala jsem paruku, sbalila si věci a bez Satoua, který vstával asi deset minut před mým odchodem, jsem vyrazila na metro. Až když jsem stála v budově, prozvonila jsem Ayu, která ještě chtěla pomoct s parukou, počkala jsem na Arta, u kterého jsem si schovala tašku a šla jsem píchnout Zessovi. Největší sranda byla nalepovat umělé nehty, které se Ayu pak pořád loupaly a tak jsme na nějaké znovu-přilepování kašlaly. Pár fotografů udělalo pár fotek, a díky čekání na jednu slečnu, která se nakonec neukázala, jsem se nestihla rozloučit s polovinou lidí, se kterou bych chtěla, a ve dvanáct jsme s Artem vyrazili směr hlavní nádraží, kam jsme dojeli asi o hodinu později.

 

Sedli jsme si ke sloupu naproti Hub, kam jsem šla nakoupit něco k jídlu a pití. Ono žít jen o rohlících a vodě přes celý con, nic moc, ale každý rok to úspěšně praktikuju. Mám pocit, že vždycky, když tam do toho Hub přijdu, tak mě ten týpek za kasou balí. Předminulý rok, když jsme tam přišla v cosplay Izayi, nemohl ze mě spustit oči, docela jsem se divila, že mu netekla slina, jak měl otevřenou pusu. Letos na to šel jinak.

 

- pokládám věci na pult, týpek si mě prohlíží, asi čeká, až promluvím -

„Ty jo, vy tu máte nějakou komiksovou sešlost, ne?‘‘

„Tak nějak.‘‘

„Vypadáte úplně jak z nějaké hry.‘‘

„Děkuju.‘‘

„A co hentai?‘‘

„Ne, ne, ne, to ne.‘‘

- chvíle ticha, čekám, až mi vrátí drobné –

„Co máte ráda za hry?‘‘

„Spíš starší, Tekken, Mortal Combat, Contru a tak…‘‘

- beru si drobné –

„Tak nashle a díky.‘‘

 

Na vlak jsme to měli akorát, protože Art zapomněl na jízdenku, se kterou měl pak ve vlaku problém, protože mu to obsluha za okýnkem špatně napsala. Průvodčí ho ale nechala jet, i když tím nebyla zrovna nadšená. Hlavně, že dojel… Já dojela do prázdného bytu, který budu teď týden hlídat, protože jsou naši na dovolence. Alespoň, že jsem při příjezdu dostala od sousedky čokoládu. S oříšky, mňam.

 

ADVIK 2013 se povedl i nepovedl. Povedlo se setkání s lidma, které jsem už dlouho neviděla, jako byla Kira, Ayu, Higetsu, Marionette a seznamování se s novýma tvářema, jako byl třeba Slivovice. Počasí se mi taky líbilo, konečně jeden ADVIK, kde nebylo na padnutí a člověk mohl chodit i v objemnějším cosplayi. Jediné mínus byly vcelku nezajímavé přednášky, absence Saku a Kyoko a předčasný odjezd. Jinak je pro mě ADVIK ’13 akce, na kterou budu ráda vzpomínat. Jo a fotky nemám žádné, nějak mě neba fotit.

 

Report - Modrá je dobrá aneb ADVIK 2013

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.