Vyhledávání


Report - Press start - Natsucon '16

22.08.2016 16:36

Sedím u otevřeného Wordu, před sebou mám telefon s poznámkami k letošnímu Natsuconu (obsahující především hromadu názvů nejrůznějších mang… yaoi mang… divných mang), a přemýšlím, jak tenhle článek nějak trefně pojmenovat, abych zachovala tradici. A než začnu psát, stihnu vyprat a pověsit prádlo, dočíst rozečtenou povídku, uklidit pokoj, napsat žádost o brigádu, uvařit, zahrát si Rogue Legacy, projet fotky z Nacáku, než mě to konečně trkne.

 

Na Natsucon jsme letos dorazily před Sayou s Kyoko a to s hodinou rezervou, takže když se fronta začala hýbat směrem dovnitř, nečekaly jsme dlouho, než jsme se někam dostaly. Nevím, jak moc se pásky, program a hranatá placka, líbily i ostatním, ale já z nich byla nadšená, i když můj úsudek může být značně ovlivněný tím, že retro suff je mému srdci velmi blízký. Protože byl Natsucon znovu v té samé budově jako loni, už jsme tak nějak věděly, co a jak, mrkly jsme na (profesionálně provedené) plánky pater a vyšláply s kufry schody do druhého podlaží, kde bylo několik místností na spaní. Vybraly jsme tu úplně na kraji, která ještě nebyla vyklizená, a zabraly místo pod oknem, zatím co kluci stafáci i nestafáci vynášeli židle a skládali stoly. Zbývalo už jen počkat, co přijde dřív, zda holky nebo první přednáška. Nakonec to 0:1 vyhrály holky.

 

BL vykopávky aneb mangaky, co vydržely (Blizzy & Mešitka)

V šest začala v BL sekci, která byla stejně jako minule umístěna v Naře, tudíž vysoko ve věžích, přednáška od Blizzy s Mešitkou, v jejímž úvodu jsme se nejdříve podívali na typické znaky starších manga děl, jako jsou dorito faces, yaoi hands, zlomené krky, ukeho velké oči a další podivnou anatomii. Poté následoval výčet několika mangak (s podivnými daty narození), jež se stále zuby nehty drží svého řemesla, a ukázek, jak se jejich styl vyvíjel nebo případně nepohnul ani o píď.

 

„Stačí ho nasadit na násadu a můžete rýt.‘‘ (dorito obličeje)

„Zlomené páteře už nejsou tak sexy.‘‘ (odkaz na první volume Kizuny)

„Ten chlapec má problém.‘‘ (nepoměr těla a hlavy, mám pocit, že to byla ukázka z Okane ga nai)

 

Po startovní přednášce jsme se odebraly na hřiště, dvorek nebo jak tam tomu nadávají, kde tentokrát byl stánek s bubble tea, zmrzlinou a kávou, a gril, bez nudlí v nabídce, což bylo docela zklamání pro naše kokoros. Rozjely jsme debatu o všem možném, nejvíce jsme se nasmály nad okurkovou prdelovou štafetou a tím, co by pro obyčejné smrtelníky asi představoval Dominátor, zbraň nebo vibrátor? Holky nakonec kolem deváté odjely na jídlo a my jsme chvíli ve tmě naší spací místnosti čekaly na další prasárničku.

 

:F škeble © Saya

 

Fifty shades of Gay (Bubu)

Podobně jako u BL vykopávek, přednáška začínala krátkým úvodem, historií a základy BDSM, kde se člověk dozvěděl docela zajímavé věci, jako jsou smlouvy mezi BDSM partnery, jedním ze zakladatelů byl pán s dortem ve jméně, tedy von Sacher-Masoch, že znakem komunity je znak připomínající sharingan a nosit různě barevné šátky v zadní kapse kalhoty se moc nevyplatí (aneb slečna, co svému OC dala do kapsy červený šátek, pozdě zjistila, že je to šátek pro fisting). Další obsah byl takový trošku vypalovač očí, i když i mezi ním se našly stravitelnější (a vtipné) kousky.

 

„ I love you, Kii-chan… Please put your hands in my ass. <3 ‘‘

 

 

Zhofrph wr judylwb idoov / Welcome to Gravity Falls (Bill Cipher/Alex Hirsh)

Na tuhle přednášku do Eda (značeného a proto bez problému nalezeného) jsem byla vlastně zatažena za použití prakticky žádného násilí. Ačkoliv jsem Gravity Falls nikdy neviděla a pochybovala, že mi to něco dá, dopadlo to tak, že to byla příjemně strávená hodinka týkající se především tvorby Alexe Hirshe, která mě přesvědčila o tom, že tvůrci, kteří mají smysl pro humor a ví, co dělají, ještě nevymřeli.

 

 

Z této poslední páteční přednášky jsme se dostaly až po půlnoci, líné cokoliv dělat, proto jsme se usnesly, že provedeme rychlou hygienu a půjdeme spát. Což se lehko řekne a hůř dělá, když dorazíte na záchody a zjistíte, že vlastně neteče voda. Mocné naše kletí jí ale opět přivolalo a my se už o jedné válely v provizorních postýlkách o matraci, dece, karimatce a spacáku…

 

SO

Protože jsme ráno nikam nepospíchaly a neměly jsme proto ani jedna z nás nastaveného budíka, vstávaly jsme až po osmé za hluku našich příležících. Polidštit se chvilku trvalo, osobně jsem se měla proměnit v jednu mojí oblíbenou čarodějku (ne není z Witch), ale k mému překvapení jsem zjistila, že nemám síťku, bez které mi paruka na hlavu prostě ne a ne jít nasadit, takže jsem se na to vykašlala, že jí seženu později… A nesehnala. (Byla jsem za to ve výsledku vděčná, jelikož bylo fakt vedro a v Roweniných černých dlouhých šatech bych se možná i samovznítila.) Posnídaly jsme vafle a v jedenáct se odebraly na další přednášku.

 

Yaoi, která jste (raději) zapomněli (Akiko & Blizzy)

Název přesně vystihuje, o čem to bylo. Některá anime fakt vypadala ještě hůř, než jsi je sama pamatuju, navíc jsem k mé hrůze zjistila, že jsem viděla úplně všechno, co bylo na seznamu. Což znamenalo dvě věci, že mé pídění se po yaoi anime bylo docela úspěšné, ale o jeho obsahu už se to říct nedalo.

 

Cosplay soutěž

Z Nary jsme běžely dolů rovnou na tartan, kde už byla v plném proudu Cosplay soutěž. Na každém cosplayi se mi něco líbilo, ale jednoznačný vítěz pro mě byl klučina v cosplayi Lucifera z pohádky S čerty nejsou žerty a jeho úžasnou scénkou. Ani Pac-Man, který byl vlastně Deadpool, ho netrumfnul, a to jeho postavu zbožňuju a tenhle byl povedený jak kostýmem, tak roleplayem. Periwinkle navíc při své scénce všude rozházela vílí prach, takže jsme se všichni na konci zlatě třpytili.

 

Po Cosplay soutěži jsme se vrátily k povídání, jídlu a focení u kostela za rohem. Do další přednášky zbývalo několik hodin, zabraly jsme tedy strategicky sprchy, kde nikdo nebyl a já si konečně zase začala připadat jako člověk. S holkami jsme se sčuchly opět na tartanu, kde pomalu končila Přehlídka tradičního oblečení a po které jsme se vydaly na čumendu ke stánkům. Se Saku už jsme měly placek a dalších blbinek nabráno, tudíž to bylo na holkách. Zatím co my jsme už poněkolikáté za ten den šlapaly schody do druhého patra a ještě výše, holky se šly najíst do blízké čínské restaurace.

 

divím se, že to nějaký věřící ještě neseškrábal z těch kostelních dvěří klíčem dolů

 

Zvěřina ex machina (Blizzy & Mešitka)

Přemýšlím, co k tomu dodat, aby to nevypadalo ještě víc blbě, než to zní, nic mě však nenapadá. Povídat tu o bishících, co se mění na kočky či psy, simulátory, kde můžete ojet svojí zlatou rybku, o hadech v otvorech, ve kterých by neměli co dělat… No, na to je teď stejně pozdě. :D

 

Vzhledem k tomu, že přednáška končila v sedm, vylezly jsme z Nary jako hladoví vlci a udělaly (alespoň já) nájezd na gril, kde jsem si dala smažené kuřecí maso, tedy napůl maso, napůl briketu, rakovina zdarma. Holt dva dny nečištěný gril. Nově jsem protentokrát odemkla achievement Upižlání smaženého masa plastovou vidličkou, ten za Mytí nohou v umyvadle jsem měla už z Nacáku ’15, pokud se dobře pamatuju.

 

„Sním ti prso.‘‘ (© Saku v tričku s Hannibalem)

 

Yaoi prznění mýtů (Kalisto)

Ani mýty a legendy neutečou před slídivými pohledy špiónek Análek. Ze záznamů, co mám u sebe, jde hlavně o ‚yaoi s anděli, strážnými liškami, mořskými víly, meči, výskyt yaoi koz možný‘, zbytek je tak zmatečný a moje paměť tak mlhavá, že z toho už nic dalšího nevyčtu.

 

„Chápu, nechápu, protože jsem uke.‘‘

 

Po zprzněných mýtech jsme se rozhodly zalehnout brzy, už po půl jedenácté jsme ležely ve spací místnosti, poslouchaly, jak venku prší a kolem to hučí jak v úlu, než se konečně kolem půl jedné zhaslo a šlo spát, jak se jen na conu dá.

 

NE

Vstávalo se nějak stejně jako předešlý den, po polidštění se však začalo balit, což nás v našem zombie stavu tak vysílilo, že jsme se musely jít nasnídat do maid kavárny, kde jsme dostaly snídaňové menu skládající se z toastů (v případě Saku z palačinek), džusu a ČAJE! Jo! Jediné, co mi na Natsu fakt chybělo, byl ten čaj! Během snídaně mi přišla zpráva, že holky už dojely na místo určení a převlékají se ve sprchách, takže jsme jim šly pomoci s oblékáním a líčením, odnesly jsme si zavazadla k Saye do Žofie, tedy do auta, a mezi školními skříňkami nafotily tolik kompromitujícího materiálu, až mi z toho tekly oči. :D

 

Díky bohu jsme však in flagranti přistiženy nebyly a po focení jsme Kyoko dotáhly na…

 

Vy a yaoi: Tenkrát poprvé (Blizzy & Mešitka)

…Přednášku, která prakticky vznikla horkou jehlou na základě vyplněných dotazníků. Výsledky byly občas zajímavé, to, že někdo začínal na My Chemical Romance slashi, to ještě docela chápu, ale Linkin Park slash? Asi mi něco uniklo. :D Ale těším se, až budu na levelu jako fellow fangirls, co v tom lítají už dvacet let. (Wow.)

 

Před vyhlášením výsledků soutěží se Kyoko došla převléct a došly jsme si na jídlo tam, kde včera byly holky. Před tělocvičnou, kde se vyhlašovalo, jsme si pak udělaly bufet a poslouchaly moderátory. Šlo nám hlavně o Cosplay soutěž, po jejímž vyhlášení jsme nasedly do auta a Saya nás odvezla na hlavní nádraží. Později jsme děkovaly bohu, že jsme nejely podle plánu z Holešovic, poněvadž bychom si nesedly, kolik bylo lidí.

 

Klasický Natsucon plný čuňačinek, během kterého jsem navrhovala, abychom se v neděli, než odjedeme, šly vyzpovídat ze svých hříchů do kostela, ale myslím, že milostivého pána by asi dřív omylo. Poznala jsem pár nových lidí, viděla conové stálice, pár starých známých mi tam chybělo, přesto jsme si to užily, jak jen to šlo. Stejně si ale stále stojím za tím, že jsme prostě měly jít na Temnou stránku Vocaloidů v těch pyžamech a spacácích. :<

 

placky z leva do prava:

hranatá Nacákovská

Retro BL placka s Ai no Kusabi

Make tea not war

Caution! Bad movies addict

Ask me about videogames

Internetové diskuze zabily mou víru v lidstvo

Report - Press start - Natsucon '16

Datum: 22.08.2016

Vložil: Prsožrout :D

Titulek: I don't even know how to respond to this

Nacák byl prostě neuvěřitelně epická záležitost. :D