Vyhledávání


Výlet - Paříž ve čtyřech dnech

28.03.2013 16:25

Předem chci říct, že jsem si tenhle výlet do Paříže (a Remeše) užila tak 50:50. Na jedné straně to bylo super, jela jsem s lidmi, které znám a mám ráda, na straně druhé stály dvě protivné a všem účastníkům naprosto nesympatické učitelky, spousta problémů nejen s organizací a fakt, že jsem asi neobjevila to kouzlo Paříže, o kterém všichni mluví. No, člověk nemůže mít všechno. :D

 

~ fotogalerie i s popisky na Rajce.net ~

 

Neděle

Na dolním nádraží ve Varech jsme měli být kolem čtvrt na sedm, kde na nás měl čekat autobus. Autobus ovšem nikde a až do tři čtvrtě na sedm jsme museli všichni mrznout venku. Když konečně přijel, naházeli jsme kufry do zavazadlového prostoru, rozesadili se, (což se ukázalo pro jistou osobu jako problém) a vyrazili jsme. Cestou přes Německo jsme udělali několik zastávek, o půlnoci jsme zastavili u benzínky pár kilometrů od hranic, kde jsme si dali půlhodinovou pauzu. Nastal další problém – šikanovali nás němečtí policisté a tak jsme tam až do sedmi do rána zůstali viset při čekání na nový autobus. Ten náš prý měl něco s brzdami, což se později ukázalo jako pravda - brzdy úplně v prdeli.

 

Pondělí

Do Francie jsme tudíž dorazili až o sedm hodin poději. V době, kdy jsme měli stát v Lucemburských zahradách, jsme se teprve chystali ke katedrále Notre-Dame, která slavila 850 let od postavení. Dovnitř jsme se bohužel kvůli frontě jako Brno nedostali, tak jsme katedrálu obešli, prošli park, podívali se na pont de l'Archevêché a poté jsme pokračovali k centru Georges Pompidou, kde jsme si dali rozchod na půl hodinky, kterou jsme využili jako pauzu na jídlo a koupili jsme si les crêpes (palačinky).

 

Další naše kroky vedly dál centrem, bulvárem Saint-Michel do latinské čtvrti k Sorbonně, Pantheonu a univerzitě Pantheon. Poté jsme se přesunuli do Lucemburských zahrad, kde jsme měli opět volno. Sraz jsme měli mít kolem půl sedmé u schodů v parku, jenže už kolem čtvrt park obcházel policista, který pískal na píšťalku. Nejdřív jsme mysleli, že se nesmíme o nic opírat, nakonec to bylo proto, že se park zavíral. :D

 

Cesta na hotel (hotel F1 Villeneuve le Roi Orly) byla asi hodinová, díky semaforům, na kterých byla skoro pořád červená a byly snad po každých 50ti metrech. Po příjezdu k hotelu jsme čekali asi 30 minut, než se zařídilo ubytování – upřímně nevím, co bylo zase za problém. Nakonec jsme dostaly pokoj 360, Marťa s Ivou spaly dole na manželské posteli a já nahoře na palandě. Ještě si pamatuju heslo – 530738. :D Všichni se nahrnuli do sprch, kde byl zase problém – nad záchody i sprchami byly zelené a červené kontrolky, které, dokud svítily, nesmělo se dovnitř, protože se místnosti samy desinfikovaly. Kdyby nám to nás řidič neřekl, nikdo nic nevěděl. Navíc jsem se první den musela vysprchovat ve studené, totálně ledové vodě, protože nikde jinde teplá netekla.

 

Úterý

Na snídani šla 4. B jako poslední, což bylo možná i dobře. Snídaně byla mimochodem úžasná, formou bufetu, který se skládal z čaje, kávy, mléka, různých druh džemu, Nutelly, másla, bílého chleba a bagety. Dala jsem si bílý chléb s jahodovým džemem a musím říct, že na první kousnutí se snídaně stala částí dne, na kterou jsem se pak těšila jako malý Jarda. Něco po deváté jsme vyrazili zase do centra Paříže, přesněji k zámku Versailles a zahradám. Po příjezdu jsme zařizovali lístky a nakonec jsme se museli „elegantně vmísit do davu‘‘, jinak bychom na náměstí před zámkem zkejsli ještě hodně dlouho. :D

 

,,... kde nás čeká Sakra-Kára.''

 

Zámek i zahrady byly velké, hodně velké a krásné. Organizace bohužel zase zafungovala, jak neměla, a učitelky se mezi sebou pohádaly. Škoda, že jsem nebyla ve skupině, díky které to bylo, protože bych už asi bouchla taky. Vím, že ke starším lidem máme chovat respekt, ale takové krávy svět fakt neviděl. Pokračovali jsme k Bois de Boulogne, Bouloňskému lesíku, a poté do nákupního centra. Večer jsme se podívali na Montmartre, kde jsme prošli nejen baziliku Sacré-Cœur, ale viděli jsme i Moulin Rouge – a tu spoustu sexshopů a bordelů kolem něj. :D

 

Večer konečně tekla teplá voda, (ale jen v jedné sprše).

 

Středa

Konečně Louvre! Jestli jsem se do Paříže kvůli něčemu těšila, byl to Louvre. Navíc bylo krásné počasí, takže jsem se konečně po dvou těžkých dnech cítila dobře, v pohodě, v dobré náladě. Ty tři hodiny v museu, v tlačenici na Monu Lisu a nakonec na lavičce, kde se na mě usmíval jeden Angličan mě docela slušně nabyly energií. Snažila jsem se uchovat si pozitivní náladu i poté, co jsem věděla, že se blíží cesta metrem, ze kterého jsem měla (a pořád mě to děsí, když si na to vzpomenu) hrůzu.

 

Pařížské metro už nechci nikdy zažít. Možná to je jediný dopravní prostředek, který jezdí načas, ale nemám z něj dobrý pocit. Tohle není Praha, ani v nejmenším, vagony jsou dvakrát tak velké a nastoupit a vystoupit musíte blesku rychle, jinak vám nekompromisní dveře třeba zlomí ruku, což se málem stalo kamarádce, kterou tam přiskříply – naštěstí jí to jen sedřelo loket.

 

Jednou jsme přestoupili, až jsme dojeli na stanici, která byla kousek od Palais de Chaillot, který stojí kousek od Eiffelovky. První pohled na Železnou dámu byl opravdu dech beroucí. Udělali jsme hromadu fotek, přesunuli jsme se přes park, Avenue de New York až ke věži, zase jsme předběhli dlouhou frontu (protože jsme měli rezervačku) a vyjeli do druhého patra. Další problém – lístek byl pouze na první a druhé patro, takže kdo chtěl do třetího, musel si 5,50 €ček ještě připlatit. Já jsem až nahoru nechtěla, takže jsem se šla s holkama rozhlédnout po okolí. Koupily jsme něco k snědku, Šárka s Honzou nás dohnali a všichni jsme si na Avenue de New York sedli na lavičku. Za nějakou chvíli se k nám připojil naprosto vysmátý (zjevně zfetlý) černoch, chvíli jsme se bavili anglicky, zkoušel vyslovit naše jména, popřál nám šťastnou cestu a pak odešel. Zase se ale vrátil, dal nám kontakt na FB a pak už jsme ho neviděli. :D

 

Paříž si pro nás ale připravila ještě jeden křest ohněm, když jsme v jedněch suvenýrech byli obviněni, že krademe… Nakonec jsme si z toho udělali srandu, ale znovu bych to zažít nechtěla.

 

Čekal nás večerní výlet po Seině, který trval asi hodinku.

 

Čtvrtek

Poslední den v Paříži jsme nejprve navštívili Champs-Elysées, Arc de Triomphe a La Défence, kde jsme strávili tři hodiny v obrovském nákupním centru. Už nás čekala jen cesta do Remeše, ke katedrále Notre-Dame a pak 12ti hodinovka domů, která naštěstí probíhala v klidu a pohodě.

 

Paříž je krásná, ne že ne. Nikde nenajdete žádná hluchá šedá místa, vše je kreativní, umělecké, ale také moderní. Paříž mi ale jinak neučarovala, je velká, chaotická a v mnoha ohledech mi nepřijde romantická.

 

Výlet - Paříž ve čtyřech dnech

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.